S cílem usnadnit uživatelům používat naše webové stránky využíváme cookies. Kliknutím na tlačítko "OK" souhlasíte s použitím preferenčních, statistických i marketingových cookies pro nás i naše partnery. Funkční cookies jsou v rámci zachování funkčnosti webu používány po celou dobu procházení webem. Podrobné informace a nastavení ke cookies najdete zde.
Ok

Povídání o životě včel - I.díl

29.12.2021

Povídání o životě včel - I.díl

V malé zahrádce v rohu pod stromem, stojí malý úl. A z něj každé teplé ráno vylétává… ano, včelka Mája. To se zpívá ve velmi známé pohádce. Ale víte vůbec, kdo ta včelka Mája byla? Jaké měla úkoly? A co sbírala? Nevíte? Tak to musíme hned napravit! V následujícím seriálu o včelách, se dozvíte něco nejen o nich samotných, ale také o včelařích, včelích produktech a třeba také o jejich prostředí a jak jim pomoci. A jdeme rovnou na to! Tentokrát na téma: „Jak se žije v úlu.“

Včelí úl je takový obrovitánská rodina. Je tu jedna matka, která se stará o všechno a všechny řídí. Pak v období jara a léta jsou tu trubci (kluci) a dělnice (děvčata). A začneme hnedle u těch dělnic.

Taková dělnice se narodí po 21 dnech. Hned co se narodí, stane se uklízečkou. Její hlavní činností je uklízet jednotlivé buňky po vylíhlých sestřičkách a bratrech, v případě, že nějaká včelka umře, tak tu vynést ven a celkově udržovat úl čistý. Dalším jejím úkolem je krmení. Jakmile se jí vyvinou hltanové žlázy, tak krmí nejdříve starší plod, který matka nakladla a později i plod mladší. Následně může krmit i samotnou matku. Tu krmí mateří kašičkou. Když už umí uklízet a krmit, tak se z ní stane stavitelka. Jako stavitelka má velmi důležitou práci. Musí postavit buňky z vosku, do kterých její sestřičky nanosí nektar nebo pyl a matka naklade vajíčka. Malé šupinky bílého vosku bere na vnitřní části zadečku, z voskotvorných žláz. A staví kulaté buňky. Jakmile je ale začne přichytávat k ostatním buňkám, stane se z nich šestihran. Šestihran jen nejlepší tvar v přírodě. Dokáže nejlépe využít daný prostor. Každá buňka je pak potažena propolisem. Dalším pracovním zařazením je strážkyně. To jsou ty včelky, které když včelař otevře úl, vyletí proti němu jako první a samozřejmě zadečky napřed. Mají pěkně nabroušená žihadla a nebojí se je použít. Neváhají za blaho celého úlu, položit vlastní život. Když včela dělnice píchne, tak zemře. Je to proto, protože žihadlo má na svém konci zpětný háček, který se zabodne do kůže a nelze ho vytáhnout. Pokud byste chvíli počkali, tak některé včelky se umí z takovéto pasti vykroutit. Většina ale zazmatkuje a vytrhne si z těla celý žihadlový aparát, mnohdy i se střevem a pak bohužel umírá. Týká se to ale jen v případě, že bodá do živočicha, který má kůži. Pokud soupeří s jinou včelou, tak nezemře, protože včely mají chitinový krunýř. Poslední část jejich života prožijí jako létavky. Létavky nejprve vyhledávají nektar, pyl, propolis a vodu. Říká se jim pátračky. Pokud najdou nějakou dobrotu (kytku ve větším množství), označí si jí speciálním feromonem a letí do úlu říct to ostatním včelám. Zatancuje jim tzv. osmičkový tanec, díky kterému včely zjistí, jakým směrem mají letět a jak daleko. Vydají-li se správně, uvidí označenou rostlinu. Včela je florokonstantní, což znamená, že pokud se v daný den rozhodne pro danou rostlinu, létá pouze na ní. V tomto období se včely dělnice dožívají cca šest týdnů. Je to tím, že se upracují. Každopádně to dohánějí svým množstvím. V jednom úlu jich může být 50 až 80 tisíc. To pak je ale hukot. V zimě se včely dožívají 6-7 měsíců. Jejich dlouhověkost hodně závisí na tzv. tukovém tělísku a také na tom, kolik práce musejí v zimě vykonat. Jejich hlavní činností přes zimu je péče o matku a udržování stálé teploty v úlu. A dá jim to dost zabrat, protože je jich jen 10 až 15 tisíc.

Dalším členem naší velké rodiny jsou trubci. Poznáte je velmi rychle. Jsou zavalití, mají obrovské oči, mutují a nikdy neútočí. Trubci jsou v úle pouze v období od cca dubna do srpna. Je jich tam okolo dvou tisíc a narodí se po 24 dnech. Trubci mají krásný život, ale hodně ošklivou smrt. Trubec se neumí najíst, takže ho musí dělnice neustále krmit. Pokud je v úle málo dělnic, tak musí zahřívat a chladit plod. Každopádně to je vlastně vše. Občas si vyletí na trubčí stanoviště, kde čekají, až přiletí nějaká matka se spářit. Pak vystartují jako torpéda za ní. Jen deset až patnáct nejrychlejších, se s matkou spáří v letu. Ale nemyslete si. Žádná výhra to není. Matka jim penis i se spermiemi uskřípne a milý trubec padá k zemi mrtev. Pokud náhodou se nespáří, v srpnu ho dělnice vyženou z úlu a on umírá osamocen a hladový. Každopádně ten čas, než se mu toto stane, projí, profláká a prodebatuje na trubčím shromaždišti. A pokud si ho budete chtít pohladit, tak se nemusíte bát. Nemá totiž žihadlo.

Nejdůležitější včelou v úlu je matka. Mnozí z vás jí říkáte královna a vlastně i právem. Matka se rodí po 16 dnech z tzv. matečníku, což je mnohem větší buňka, než mají ostatní včely. Díky tomu, že je celý život krmena jen mateří kašičkou (ano, ani ona se nekrmí sama), dožívá se až pěti let. Během sezóny může naklást i 2000 vajíček denně. Chodí pěkně po plástu, kontroluje buňky a ty, které jsou připravené, čisté a je s nimi spokojená, využije a zaklade. Matku také krásně poznáte. Má dlouhý, štíhlý zadeček a většina včelařů si jí značí barvou. Používáme bílou, žlutou, červenou, zelenou a modrou, vždy dle toho, v jakém roce se narodila. Matka má žihadlo, ale používá ho jen v případě, že se v její blízkosti nachází jiná matka. Pak svede nelítostný boj o svůj úl. Jak jsem již psala výše, tak se spáří až s patnácti trubci najednou. Většinou jí toto množství stačí na celý její život. Co je na ní velmi zajímavé je fakt, že umí klást oplozená a neoplozená vajíčka. Z oplozených vajíček se rodí dělnice (případně jiná matka) a z neoplozených trubci. Chudáci, ani tatínka nemají.

Tak už známe jednotlivé členy naší včelí rodiny. A příště si povíme o zajímavostech z jejich života.

NmM4MT