S cílem usnadnit uživatelům používat naše webové stránky využíváme cookies. Kliknutím na tlačítko "OK" souhlasíte s použitím preferenčních, statistických i marketingových cookies pro nás i naše partnery. Funkční cookies jsou v rámci zachování funkčnosti webu používány po celou dobu procházení webem. Podrobné informace a nastavení ke cookies najdete zde.
Ok

Povídání o životě včel - II.díl

29.12.2021

Povídání o životě včel - II.díl

„Včeličko, ty máš ale krásné oči“ rozněžnila se Viktorka. „A které máš na mysli?“ odpověděla jí včelka. Určitě jste si všimli, že ve světě včel není nic tak „jasné“ jak to vypadá. I tentokrát si řekneme pár zajímavostí, které jste třeba nevěděli.

Včela má dvě velké složené oči, tzv. fasetové. To jsou ty, které my lidé bez problémů vidíme. Má je složené z 3 tisíc (u dělnic) až 6 tisíc (u trubců) šestiúhelníkových částí. Mimochodem včela má chlupaté i oči. Těmito očima rozeznává jednak tvary, např. rostlin, ale také barvy. Včela vidí barvy ale jinak než my. Používá ultrafialové vlny. To znamená, že například červenou vidí jako černou, výborně vidí modrou, oranžovou a zelenou moc nerozeznává, ale na všech rostlinách vidí především ultrafialovou barvu. Díky tomu jsou rostliny pro včely velmi zajímavé. Ale to není všechno. Včely mají další tři jednoduchá očka na temeni hlavy. Tato očka používají ve chvíli, kdy slunce není vidět. Díky tomu, že slunce vyzařuje infračervené záření, jsou schopné ho „najít“ a orientovat se podle něho i v období, kdy je schované za hustými mraky. Takže až se vás někdo zeptá: „Kolik očí má včela?“, správná odpověď je: „Pět“.

Už jsme si říkali, že včela si zdroj potravy označuje pomocí feromonu. Ale jak tu potravu vlastně sbírá? Začneme třeba u pylu. My včelaři rozlišujeme dva druhy pylu. Rouskový pyl a pyl perga. Když včela přiletí na kytičku, tak se obalí pylem daného květu. Na prvním páru nožiček má hřebínky. Nejprve si na ně dá trošku nektaru z medného váčku a pak začne velká očista. Pořádně si očistí obě tykadélka, vždyť je to jedna z nejdůležitějších částí včely, díky které se orientuje třeba v úle. Pak se začne čistit na tělíčku. Očička, hlava, hrudníček i zadeček. Prostě všude, kde uvázl pyl. Některé včelky to dělají už na květu, některé to umí i během letu do úlu. To pak máte pocit, že daná včelka vypila moc alkoholu, protože letí, jako by byla opilá. Když se celá očistí, vytvoří z pylu tzv. rousek – rouskový pyl. To jsou ty kuličky, které nosí na posledním páru nožiček. Tento rousek totiž ukládají do tzv. košíčků. Když včela přiletí do úlu, vybere si buňku, kde svůj náklad složí. Na prostředním páru nožiček má vypichovací trn. Tím vypíchne rousky z košíčků. Pak je pořádně upěchuje hlavou. Nakonec na to, z medného váčku, dá trochu nektaru a letí pro další. Do jedné buňky se vejde až 18 rousků pylu. Věděli jste, že pyl může mít jakoukoliv barvu? Opravdu, od bílé (čekanka) až po černou (svazenka). V buňce pyl začíná mírně nakvašovat. Tomuto pylu se říká perga.

A co med? My včelaři rozlišujeme pouze dva základní druhy medu. Med květový a med medovicový. Který to je zjišťujeme pomocí konduktometru, který měří elektrickou vodivost medu. Do 80mS je květový a nad 80mS je medovicový. Často se mě lidé ptají, proč ten med „cukernatí“. On necukernatí, ale krystalizuje. Je to přirozená vlastnost medu a je závislá od množství glukózy a fruktózy v medu. Každopádně jedná se o známku kvality a pravosti medu. Pokud je více glukózy, tak med krystalizuje rychleji (např. med řepkový – může zkrystalizovat i do 3 dnů). Pokud převažuje fruktóza, med krystalizuje pomalu (např. med akátový – až 2 roky). Jak jste si všimli, tak med obsahuje především jednoduché cukry (od 45-60% dle druhu medu). Květový následně obsahuje více vitamínů a medovicový více minerálů. Ale jaký je mezi nimi rozdíl? No, hodně velký.

Květový med je z nektaru rostlin. Tvorba nektaru je bohužel závislá na spoustě faktorů (teplota, vlhkost, druh a kvalita půdy). Z tohoto důvodu je v posledních dvou letech medu v ČR podstatně méně. Chladno tvorbu nektaru nepodporuje a pokud náhodou někde nektar je, tak ho vydatné deště z nektárií vyplaví. Ale zpět ke včelám. Včela přiletí na rostlinu a vysaje nektar z rostliny, který následně uloží do medného váčku. Medný váček je kousek před žaludkem. V případě, že letí dále, než 3km, část nektaru postoupí do žaludku, aby měla sílu se vrátit do úlu. Jakmile přiletí do úlu, tak předá obsah medného váčku další včele. Takto si nektar předává až deset včel. Každá do něj dá část svých slin, které obsahují nám prospěšné enzymy. Zároveň se nektar částečně vysouší. Poslední včela nektar uloží do buněk a nastává vysoušení pomocí křídel a vibrací těl. Jakmile je nektar vysušen, stává se zralým, neboli medem. Včely ho zavíčkují (pokryjí voskovým víčkem). A my včelaři můžeme vytáčet.

Medovicový med ale není z květů. Nesprávně se mu říká i tmavý či lesní. Medovicový med je z producentů medovice. To jsou mšice, puklice a červci. Tato zvířátka nabodnou žilnatinu např. listu a vysají danou tekutinu. Pak jí v tělíčkách přefiltrují a řitním otvorem vyloučí sladkou šťávu. Dále to funguje jako u nektaru. Včela přiletí, vysaje sladkou šťávu (většinou se nachází na listech či jehlicích stromu) a následně ji přinese do úlu. Medovicový med bývá tmavší, hutnější, neštípe a je méně aromatičtější. Každopádně oba dva druhy medů jsou pro člověka velmi prospěšné. Med si ale kupujte jen od svého včelaře, protože ten, co najdete v supermarketech, je většinou zahříván nad 50°C a tím ztrácí většinu svých prospěšných látek.

Teď už víte, jak včely sbírají med a pyl. Příště si povíme o dalších zajímavostech z jejich života.  

MDdhOTg3OD