Šílená včelařka, aneb jak to začalo
Nějaké znalosti o včelách a včelaření jsem měla z "bývalého" života 🤣, každopádně o včelách jsem snila jedině ve svých nočních můrách. Proč? Protože jsem alergik na včelí bodnutí. 🤷♀️ Takže jsem si tak vesele žila, jakožto kancelářská krysa, a na včelaření koukala maximálně ve filmu. Jednou přišel Sláveček s tím, že by si pořídil včely. U nich v rodině včelařil děda, teta a asi půl rodiny. Tak proč ne on. Já, plná teoretických informací, jsem se samozřejmě rychle zorientovala a začala radit. Ve stejnou dobu jsem pracovala jako manažerka projektu pro dlouhodobě nezaměstnané. Práce mě bavila, jen část vedení se nedalo snést. Takže jsem měla i zaječí úmysly. Založila jsem s kamarádkou neziskovou organizaci, a začala pracovat v ní. Tady jsem pomalu zjišťovala, že práce s papírama mě opravdu nenaplňuje. Po očku jsem sledovala Slávkovu práci se včelama a připravovala jsem mu, co jsem mohla. Samozřejmě, že jsem mu radila, jak to má udělat (vždyť přeci jsem nějaké teoretické znalosti měla už z 90. let 🤣). A když se včelkám nedařilo, tak jsem mu pěkně vyčinila. Sláveček je zlatíčko, ale je to také cholerik. I když časem otupil 🤣. Jednoho dne jsem byla opět chytrá jako rádio, a on bouchnul. Vystartoval, že když jsem tak chytrá, tak si mám včely pořídit sama, a přestat mu do toho kecat. 🤣
Moje první reakce byl šok. Jsme spolu pár let, a on se mě už chce zbavit. Vždyť ví, že jsem alergická na včelí bodnutí. 🤷♀️ Jenže ... já nikde o sobě neříkám, že jsem normální (proto šílená včelařka), takže se mi to do rána rozleželo v hlavě, a hned jsem volala svému alergologovi, že se chci stát včelařkou, ať s tím něco udělá. Mám skvělého alergologa. Je to opravdu odborník na svém místě, laskavý a chápavý. Hned po tom, co se vzpamatoval z toho, co jsem mu řekla, mi navrhnul zkusit imunodesenzibilizaci na včelí jed. A jak řekl, tak se i stalo. Nejprve jednou týdně, následně jednou za čtrnáct dní, pak jednou za tři týdny a nakonec jednou měsíčně, jsem jezdila na injekce včelího jedu. Celkem pět let!
Během druhého roku imunodesenzibilizace jsem se odhodlala vyzkoušet, jak budu reagovat na včely. Bože, to vám byla prča. Tenkrát měl Sláveček ještě maringotku, takže při včelaření tam byla tma, horko, všude létaly včely a byly dost napruzené, protože neuměly najít výlet ven. Do tohohle blázince si mě přivedl Sláveček se slovy: "Budeš se jen dívat, aby tě nějaká nepíchla". Tak jo, jen jsem se dívala.. Otevřel první úl, úsměv se mi přišpendlil na ksicht a zamrznul. Otevřel druhý úl (to už se tam přes včely nedalo koukat), začal mi téct pot všude, kde mám potní žlázy, jako kdybych se zrovna vykoupala. Když otevřel třetí úl, udělala jsem otočku na patě a seskočila z maringotky ven. Mokrá, vyděšená, rozklepaná. Následně jsem ale se Slávečkem chodila čím dál častěji. A následující rok jsem už chodila i sama.
Nastal čas založit včelí farmu. Včelaření mě začlo bavit, měla jsem v hlavě spoustu nápadů, takže proč nezačít i s včelí farmou? V roce 2015 byla farma na světě. Pak jsme se Slávečkem absolvovali SOUV včelařské v Nasavrkách (mimochodem celá naše třída s vyznamenáním). Také jsem začala s exkurzemi a besedami pro MŠ, ZŠ, SŠ a veřejnost, což bylo v roce 2017.
Včelím produktům jsem se věnovala už mnohem dříve, než jsem začala včelařit, ale stále spíše na teoretické a základní úrovni, než abych s tím chtěla nějak léčit. Postupně jsem ale na sobě a rodině zjišťovala, jak skvělé účinky včelí produkty mají, takže jsem se do toho vrhla po hlavě (opět 🤣). Absolvovala jsem spoustu vzdělávání (vyjmenovávat nebudu, ale pokud vás zajímá co, tak můžete kouknout zde), a otevřela si i praxi. Když mi Sláveček postavil apidomek (samozřejmě dle mých představ), tak to začalo mít mnohem lepší úroveň. To se psal rok 2020.
A včelky? Tak ty se staly nejen mými přítelkyněmi, ale i členy rodiny (i když někdy pichlavé), a především mými partnery. Tvrdím, že včely buďto můžete nenávidět, nebo milovat. Nic mezitím není. A já se zamilovala. Se Slávečkem (který po těch letech pochopil, že manželce se neodporuje, i když je chytrá jak rádio), teď společně obhospodařujeme naší včelí farmičku. A postupně se přidává i syn Ondra, který zdědil své schopnosti nejspíš po předcích. Má na včelky cit a my jsme rádi, že máme komu předat naší farmu.
No a pokud se chcete setkat se šílenou včelařkou osobně (se mnou), tak můžete třeba na některé z exkurzí, apimasáži, nebo prostě jen přijet si něco koupit. Ideální je předem zavolat, protože když nepoletuju mezi papírama (a prý se jich zbavím 🤷♀️), výrobkama, exkurzema, apimasážema, tak můžu létat mezi včelama 🐝🤣.
p.s. píše se rok 2024 a já zvládnu 11 žihadel najednou (víc jsem zatím nedostala), takže ty injekce zabraly 👍